Všeobecný souhlas není často ničím jiným než všeobecným omylem.

CHARLIE CHAPLIN

Červenec 2011

Nápad

31. července 2011 v 16:41 | Trauma |  Snová rubrika
Bože, dneska v noci jdu na záchod už asi po třetí. Chce se mi spát. Otevřu dveře od toalet a vejdu. Je to prostorná místnost. Nebo spíš chodba, protože má troje dveře. Dvoje na jedné straně, mezi nimi u zdi onen porcelánový bůh a jedny naproti. Všechny dost velké na to aby jimi proudily davy a přitom to má být spíš intimní místo. Co naděláte, stará budova, asi se chodilo za potřebou ven v době kdy to stavěli. Za mísou, naproti jedněm posouvacím dveřím je kuchyňská linka. A na ní meloun. A v něm lžíce, dám si, dobrej meloun, sladkej. Pak jsem teda vykonala tu věc, kvůli které jsem vylezla z postele už nejmíň potřetí. Jaká úleva, nechápu, zas jsem tolik nepila. Prý je to z určitýho napětí, řekl mi kdysi někdo chytrý. Kdo by nebyl napjatý z hajzlu, který má troje dveře?

Zevnitř

26. července 2011 v 2:48 | Trauma |  Nenormálno :)
Věci by měly být jinak než jsou.

Proč nejsem veverka a neskáču ze stromu na strom?

Nedokážu si představit, že se ráno vzbudím, a budu tu zase. Tady. Budu.

Ale musím.

Jenom už fakt kurva nevím proč.

Kdybych byla malý bílý králíček co jen sklopí uši pokaždé když je smutný, tak by mě tak nebolely oči.

Nepotřebuju válku. Tak mě už nevyzívejte k boji.

S každou další slzou odchází i kus mne. S každým dalším cuknutím rameny a převrácením žaludku cítím větší prázdnotu.

Jak dlouho ještě musím být?

Ve všech nenávistných slovech je čistá láska a strach. Smrtelná kombinace.

Bůh je mrtev a my jsme jen červi rozkládající jeho mršinu.

Pochop to.
Zevnitř.

Smolařka

12. července 2011 v 1:03 | Trauma |  Trauma osobně
O jednom mém známém - nepopsatelném smolaři, jsem slyšela pěknou historku. Dokonce několikrát, tak byla pěkná. Jel jednou takhle vlakem ze silvestrovské oslavy a řekl si: ,,Tak! Teď už je nový rok a v něm už nebudu mít smůlu.'' A spadl na hubu když z toho vlaku vystupoval.

Vyšší level šílenosti

9. července 2011 v 1:46 | Trauma |  Trauma osobně
Jo. Jsem už zase dál. Dnes jsem si vytvořila své alterego. Tedy vlastně včera ale to je jedno. Založila jsem mu i facebook. Takže mi dneska asi začalo strašit ve věži. A to prosím už za střízliva. Vždycky jsem to věděla. Co člověk neudělá proto aby si zvedl sebevědomí...Zoufalé chvíle žádají zoufalé činy...Ale co, se to vsákne. Nebojte se :)

Mějte se líp.

P.S. Čtu V jako Vendeta a jsem z toho Vedle.

Muck.
schizofrenie.komplexne.cz