Všeobecný souhlas není často ničím jiným než všeobecným omylem.

CHARLIE CHAPLIN

Únor 2011

Charlie Chaplin na tričku

26. února 2011 v 20:54 | Trauma |  DIY - Do It Yourself
Už je to dlouho co jsem se zbláznila do Charlieho Chaplina a rozhodla se dát si ho na tričko.
Nebylo to tak lehké jak jsem si představovala. Myslela jsem, že vytisknu obrázek, vyříznu z něj šablonu, přiložím, přejedu barvou a bude. No zas taková sranda to nebyla, vlastně tak trochu piplačka, ale nic hrozného. Nejtěžší bylo asi sehnat bílé tričko. A jelikož to bylo poprvé kdy se mi dostala barva na textil do ruky, rozhodla jsem se udělat si nejprve jen pyžamo abych si to vyzkoušela. Světe div se, až na nějakou tu kaňku se to celkem povedlo a já spím s Chaplinem :)




Tož s výsledkem jsem byla vcelku spokojená tak jsem se vrha na další tričko:




Mno, jasně není to úplně dokonalé, ale je to moje první hraní s barvou, tak co.
Někde na netu jsem našla možnost koupit si tričko s Chaplinem, ale stálo asi pět stovek.
Tyhle dvě trička mě vyšly dohromady ani né na stovku a to mi zbyla ještě barva na dalších pět...třeba dalších Chaplinů :)

Dělala jsem to tak, že jsem do kompu stáhla obrázek, ten vytiskla. Bohužel to kvůli léhké složitosti obrázku nešlo vystřihnout tak abych měla šablonu, kterou by stačilo přiložit a přetřít, takže jsem na to musela jinak. Než jsem začala vystřihovat tak jsem papír podlepila oboustranou lepící pískou aby to bylo tvrdší a a dalo se to přilepit na tričko aby to neujíždělo. Pak jsem ho celý vyřezala a z toho už vyřezaného obrázku jsem vyřezala ty drobnosti uprostřed jako oči a tak. Takže jsem to pak nalepila na tričko a tenkým perem na tuž obkreslila celou šablonu a drobnosti uprostřed. Pak jsem šablonu sundala a vybarvila to co mělo být černé. Nakonec, po uschnutí, jsem barvu zažehlila.

No zní to dost nepochopitelně. Obě šablony mám nalepené na dveřích, možná to vyfotím a přidám, ale zatím...Zatím :)

Die Welle - Náš vůdce

16. února 2011 v 20:08 | Trauma |  Nenormálno :)
Každý jsme jiný a chceme něco jiného. Vážíme si své individuality a proto žijeme v demokratickém režimu (ehm...) kde ji můžeme dávat plně najevo. Myslíme si, že víme co děláme, že jsme bytosti uvažující samy za sebe, myslící a jen těžko ovlivnitelné. Někdy si dokonce myslíme, že jsme se poučili z dějin. Ale jak málo je potřeba, aby se z nás staly bytosti bezmyšlenkovitě následující vůdce, ideu, stádo? Právě touto otázkou se film zabývá.
(obr.z csfd.cz)