Všeobecný souhlas není často ničím jiným než všeobecným omylem.

CHARLIE CHAPLIN

Leden 2010

George Orwell - 1984

21. ledna 2010 v 13:06 | Trauma |  Čtenářský Deník

zdravím, jsem teď nemocná (opět) tak jsem měla konečně čas si přečíst 1984, kterou jsem celá šťastná dostala k vánocům

no nejdřív se mi do toho moc nechtělo. ono knížku na kterou se hrozně těšíte si chcete fakt vychutnat v pravém a ničím nerušeném okamžiku. pak jsem si říkala, že je to přece Orwell, ten mě chytne ani nebudu vědět jak, a fakt jo. od druhé strany jsem byla duší jen v Oceanii a byla jsem vděčná za to, že ta moje televize, tedy obrazovka jak se v knížce píše, se dá vypnout (no, i když jeden nikdy neví že jo :D)

víte, slibovala jsem si od toho hodně, nevím jestli je to tím, že jsem to v pauzách mezi kašláním a smrkáním přečetla za tři dny ale...

čekala jsem, že to bude úžasné, že to bude velkolepé, že to bude drsné, že to bude psycho, že to bude depresivní, že to bude skvělé

ale tohle???

to fakt ne...

přes všechna velká očekávání mě ta knížka fakt dostala

naštěstí jsem to dočetla před spaním a několik povídek od Gellnera na dobrou noc taky udělalo své (jinak by usnout nešlo) takže už nejsem tak vykulená ale stejně...

no a o čem že to je?

je to antiutopické dílo. děj se odehrává v zemi pojmenované Oceanie, kterou nejlépe charakterizují slova oligarchie(vláda privilegované skupiny) a totalita, a funguje na základě lží, válečného stavu, nenávisti a všudypřítomné ideopolicie, kdy i jen myslet jinak než je vhodné je takzvaný ideozločin
hlavní postavou knihy je soudruh Winston Smith, člen vnější Strany, který pácha ideozločin každý den ve své vlastní hlavě. pracuje na ministerstvu záznamů, které se zabývá paděláním dějin a ovládáním minulosti, kdy se každý písemný záznam neustále přepisuje na základě potřeb Strany.

Winston sám je ale proti Straně a všemu co hlásá, ale uvědomuje si ,že pravděpodobnost změny je velmi nízká. každý pohyb, výraz tváře, i ze spánku pronesené slovo je monitorováno a nežádoucí osoby jsou vymázány z dějin. Jedinou naději vidí v síle prolétů, jak je označována nejnižšší a nejpočetnější vrstva obyvatel Oceanie a v bájném Bratrstvu (organizaci oceanskeho podsvětí) v jehož existenci doufá. A sám hledá únik a trochu volnosti před neustálým pozorováním, které je charakterizováno plakáty s tváří jejíž oči vás sledují kam se hnete a nápisem: Velký bratr tě sleduje.

kniha je rozdělana na tři části (které se dále dělí na kapitoly)
popravdě, na konci druhé části, jsem si dost naivně řekla, že se děj dal předpokládát a že i když je to fakt úžasné tak dějová linie je trochu slabší,ale třetí část mi vytáhla oči z důlku a z mozku mi nadělala kolotoč a celé knize dala úplně jiné vyznění než jaké jsem čekala
poprvé v životě z malilinkaté části duše závidím lidem, kteří položí knihu jakmile si myslí, že je nemůže ničím překvapit...

také postava a jednání Winstona je velmi dobře psychologicky prokresleno. myslím, že tak jako on by jednal každý z nás. zejména situace kdy člověk uvěří tomu, čemu věřit chce...

tahle knížka je dost legendární, často jsou s ní také porovnávány události dneška (i v takové televizi jako je Nova ji občas zmíní) a hodně jsem o ní slyšela, ale že to bude takové jaké to je, to jsem vskutku nečekala, vy už jste tímto varováni ;-)

Sněhová koule a la zeměkoule :)

8. ledna 2010 v 23:44 | Trauma |  Nenormálno :)
lidi drazí, konečně k nám přišla opravdová zima :) za oknem nám dlouze a nádherně sněží

miluju a jak sněží

jinak se mám na piču, nic se mi nedaří a jsem našvaná na všechny lidi na tomto světě

ale krásně sněží

prý má nasněžit půl metru

chtěla bych, aby nasněžil metr sněhu

nebo, aby byl zasněžen celý svět až po střechu nejvyšších mrakodrapů

a zasněžilo by to všechny lidi a jediný kdo by zůstal, by byli tučňáci, páč jsou na to přizpůsobení

a vlastně i tuleni a mroži, možná i lachtani a taky (hlavně) lední medvědi a polární lišky

a taky některé druhy velryby (velryba grónská) a hodně druhů ryb

a všechno by bylo krásné, bílé, čisté, svěží

no prostě zasněžené :)

a možná...

Všechno zlé je k nečemu dobré aneb můj lucidní sen

2. ledna 2010 v 20:57 | Trauma |  Snová rubrika
zdravím, mám se nepředstavitelně skvěle a užasně a božky jako vždy, ale líp než včera a mluvit o tom budu někdy jindy...

dnes k ránu když jsem po hodinách převaovaní se konečně usla, jsem měla brutální noční můru.
vlastně to začalo jako obvyklý nevydařený pokus o LD, kdy jsem něco jako režisér natáčející film a rozhoduju o tom co budou postavičky v mém snu dělat, ale nemůžu do něj zasahovat vlastní postavou, neuvědomuju si že jde o sen a často se mi to po chvíli vymkne z rukou tak jako dnes