Všeobecný souhlas není často ničím jiným než všeobecným omylem.

CHARLIE CHAPLIN

Únor 2009

tyden pryč a Trauma taky (zatim)

20. února 2009 v 22:11 | *T*
zdar...

je mi totálně chujovo

a fakt sem chtěla něco napsat...

ale prostě to jaksi nejde

tak sem chtěla udělat aspon novy dizajn

ale ani to nejde

takže jen pišu tenhle zajebaný článek

týden v hajzlu

malem mi vyšla fajnova akcička, všechno klaplo, busy, čas, rodiče svolili

ale zase sem kurva marod



sem kapku v hajzlu ale nemužu nic dělat
nedokažu napsat ani řadek několika smysluplnych slov natož poskládat celý rým či větu

před par dny když sem se na jednom foru ptala jednoho typka na nějake filmy od švankmajera, mi ten typek řek at' se ozvu a já sem se ještě furt neozvala, i když o nic nejde tak to prostě nedokážu

a vubec nevim co mám dělat

mám nějaký plán
nabarvím si vlasy na červeno a ono se možná všechno vyřeší samo
jinak nevim

vubec nevim co se děje
všechno je divné

a není nikdo
komu bych o tom mohla vykládat

kdo by mi řekl že to bude dobrý

teda
až na lidi kteří tvrdí že je to tím že nehulím
nepiju
nekouřím
a tak

ale to je přece blbost a řikaji to jen protože mě zrovna někam zvou...

a nepomáhá ani dělání divných věcí jako dřív
kdysi když mu bylo chujovo tak sem si dycky přála mít dlouhé drápy a všechno rozškrábat
a té doby mi zůstalo v pokoji na zdi pár škrábanců
později když už sem měla o něco lepší období sem zase měla stochutí všechno obracet vzhuru nohama...všechny věci v pokoji co mohly stát naopak sem obracela...s te doby mi
zustalo asi jen to že kreslím lidi přivázané za nohy a někdy se mi to objevuje ve snech

a jindy zase stačilo zamotat se do záclony, nebo se zapnout do povlečení (obzvlášť účinné)

jestli zítra budu naokamžik sama doma tak si zavážu přes oči šátek a pak se roztočím na židli...ale pořádně

jo chtěla bych se zkuřit a říkám si že by to bylo ok už
ale stejně ve skutečnosti
vím že by to bylo jen na chvíli

nic by se tím nevyřešilo

nikdy se tím nic nevyřeší

musím si nabarvit vlasy a sehnat konečně ten roztahovák
ale i když si ho vyrobím z fima tak to nemám kde vypálit

tak co ještě...
snad zítra
snad zítra už něco zvládnu
zatim...

Feel a bit down

13. února 2009 v 19:08 | *T*

nevíte jak se dělaj na klavesnici ty šipky dolůů???

protože přesně tam jsem...

poslouchám Fantaghiro a je mi mizerně...totálně smutně, ze mě, z jiných lidí, z chujových stereotypů a pravidel života a taky ze mě...

mám chuť toho všeho nechat

naposledy včera mě to chytlo fakt silně, už jsem se viděla s dírou v hlavě, ale pak mě napadlo: kurva nejsem v americkém filmu, kde seženu pistoli?...tak co se třeba přivázat...ale hovno, jak přijdu na to jak se uvázat dobře, aby to bylo co by dup, abych se tam neškubala ještě dlouho po tom co nedosáhnu na židli?...jump? hm z páteho patra to není stoprocentní a výš nemám kam, nebo vlastně jo...ale ne, to neni ono...to neni to co chci...to by byl hlasitý výkřik, vyděšení několika neviných lidí, velké žuchnutí a pak by mě ještě někdo musel seškrábat z chodníku...nechat se přejet taky není ono...není to klidné a důstojné, tiché a nenápadné skonání...a pak už konečně vidím krvavý nůž a moje tělo cedníkového vzhledu upravené podle stylu a la Trauma, už vím co napíšu tady a dva, možná tři slova, která zanechám v poslední chvíli jako vysvětlení všeho vedle mě.

ale pak začalo zvonit a učitelka přišla do třídy a já jsem přepnula na jiné ztracené myšlenky a pak na Charlieho Chaplina a řekla jsem si, že je to přece pičovina, že mám kupu dývek Charlieho grotesek, které jsem ještě neviděla....

napsala jsem vám kupu článků, ale přijde mi že nějak nemá smysl je tu dávat...možná jindy...tak se mějte, já du koukat na toho Chaplina....

ticho a klid

3. února 2009 v 10:30 | *T*
čau...je tu teď trochu mrtvo protože tu nic moc nepíšu a tentokrát vám ani nemůžu slibovat že se to změní, mám sice nějaké nápady (jako vždy) ale nechci tu teď nic psát, jsem nějak mimo a je mi divně a potřebuju se zorientovat v několika věcech ale jsem v pohodě, sice ne tak uplně ale brzy budu :)

nemůžu nic moc psát protože nemám vubec chuť i když nápady a inspirace jsou a ikdyž slyším v mé hlavě věty kterým by to na papíře fakt slušelo nemám sílu, vstát, vzít do ruky tužku a napsat to.

možná že to přejde dřív než si myslím a ještě dneska se vzpamatuju a začnu a něco napíšu a možná se něco objeví i tady ale spíš ne...možná mi bude chujovo ještě několik dní nebo týdnů prostě nevím ale třeba ne...tak zatim