Všeobecný souhlas není často ničím jiným než všeobecným omylem.

CHARLIE CHAPLIN

Duben 2008

Žádné klidné spaní :(, patálie s hadem

25. dubna 2008 v 20:37 | *T* |  Snová rubrika
tak sem zase něco datluju...
sem strašně unavená...uplně moc...už ani nepamatuju kdy sem se naposledy pořádně a dobře vyspala...mám úplně divoké sny...furt se z nich uprostřed noci probouzím a vybíhám z postele k oknu...z pokoje do obýváku, do kuchyně...do koupelny kde si umyju ruce, nebo na chodbu kde rozsvicuju a zírám do zrcadla...každou noc... a ráno se pak probouzím unavená...většinou si ani nepamatuju co se mi to zdálo akorát když se mi něakej sen zdá poněkolikátý tak si ho zapamatuju...
zrovna teď se mi zdává že bojuju s hadem...sem s ním v něakem pokoji a mám z něho strach...snažím se ho něak přelstít, obejít, přemoct...mám k tomu dlouhou dřevěnou tyč na konci zahnutou...tou tyčí toho hada provokuju aby svou pozornost sousředil na tu tyč a ne na mě...pak tam tu tyč většinou nechám ležet a jdu ke dveřím ale v posledním takovém snu jsem tyč nepokládala ale přemýšlela o tom že ho ní umlátím...

Píseň osamělého bláznovství

22. dubna 2008 v 17:45 | Trauma
trochu starší...
Píseň osamělého bláznovství
S vědomím že tu nejsi
budím se každý den.
Už k ránu cítím svou únavu
nevydržím, musím ven.
Utéct pryč
a vypráznit si hlavu,
lehnout si do trávy
a jen zpívat si tu svou,
píseň marihuanovou.
Zpívat si o tom jak barevný je svět
a smířit se s tím,
že nevadí když nevrátíš se zpět.
Jo to bude dobře,
až budu zpívat si tu svou,
mou píseň marihuanovou.
S myšlenkou že tu nejsi
já musím jít dnem dál.
Tu hořkou chuť osamění
na celém širém světě není,
ten kdo by ji znal.
A já ji už nevydržím,
musím zmizet, nevím kam.
Těžké to má trápení
kdo na světě je sám.
Proto je třeba brát to s rezervou,
občas se napít,
tak zahnat myšlenku zlou,
nebo se ztratit,
a zpívat si tu svou.
Tu mou píseň marihuanovou.
S vědomím že tu nejsi
chodím večer spát.
Se smutkem v duši,
přiznejme si,
musím pozdě v noci usínat.
Tak teď už víš
jak vypadá můj den.
Já vím že tu nejsi,
přesto sním svůj sen.
O tom že jsi se mnou,
a zpívám si tu svou,
píseň marihuanovou.

Mávám na vás od někud z dáli

21. dubna 2008 v 12:21 | Trauma
zase je třeba dát najevo že žiju...teda ne že by to bylo třeba ale mám prostě chuť vám zase napsat pár řádků...
no a když už to píšu do rubriky jak jde život tak vám napíšu jak se mám...
hm no čím začít...dnes mám ředitelské volno páč se u nás ve škole píšou příjmačky takže tu sedím u pc ještě v pyžamu...ach sladké nic nedělání...taky sem si docela užila víkend...v sobotu sem byla u kámoša na vodárně a včera taky...kupodivu po těch dvou zakouřených dnech míň kašlu, což je fajn páč v pátek sem nemohla skoro ani nadechnout a když sem vydechovala tak mi něak divně hrkalo v pruduškach...vlastně to byla docela sranda akorát to nebylo zrovna dvakrát příjemné a nepomohlo ani odkašlání...no eště že se už pomalu ale jistě lečim...
taky sem v pátek v noci napsala básničku, možná ji tu časem přidám ale zní mi něak divně a je něaká vadná tak ji dam nejprve přečíst pár lidem a něco tam změnim...
taky sem strčím něaký samohraj...nejpíš od skupiny Analena ale nad pisničkou ještě popřemyšlim
zatim zdarte přátelé moji...(říkám přátelé páč tohle je jak víte uzavřená společnost) mvrmoc

V krátkosti...

12. dubna 2008 v 13:43 | Trauma
zdravím moji milí, flákám to tu že jo? já vím no…flákám to a nejen tady, já ted vlastně flákám uplně…moc tu nepíšu páč mi v ploslední době není něak dobře ale až se dám trochu dohromady což bude možná zítra , možná za týden, tak sem něco nadatluju…
zatím zdar přátelé :)
P.S. - čtu velice zajmavou knihu - Jáchym Topol, Sestra ...vřele doporučuju :)