Charlie Chaplin
28. listopadu 2011 v 18:19 | Trauma
|
Nenormálno :)
Charlie Chaplin je bezesporu největší komik a filmový tvůrce všech dob. Kdo ví čím by byla kinematografie dnes kdyby ji tenkrát Charlie nevtiskl své srdce. Tady je jeho stručný životopis, sepsaný v bodech, kterými jsem vypíchla to nejzásadnější a nejzajímavější z jeho života.
Lev Nikolajevič Tolstoj
15. října 2011 v 17:45 | Trauma
|
Čtenářský Deník
Lev Nikolajevič Tolstoj byl ruský spisovatel a také filozof. Prosazoval návrat k přírodě, skromnost a vegetariánství. Byl představitelem realismu a jeho díla nepatří zrovna mezi lehkou četbu. Vyznačují se složiými popisy vnitřních pochodů a psychlogickým propracováním postav. Vlastně vnitřní vývoj postav je v jeho románech tím nejdůležitějším dějem.
Líza - tričko Go vegetarian
7. září 2011 v 19:10 | Trauma
|
DIY - Do It Yourself
Kdo má rád Simpsonovy, dobře ví, že Líza nejí maso a tak jsem se ji odvážila zneužít pro menší agitaci...
Klasická Traumovina
4. září 2011 v 12:03 | Trauma
|
Nenormálno :)
Můj bratr pozřel svoje ruce a všichni mu to žrali
Taky jsem chtěla být hustá tak jsem hlavou prorazila zeď
Jenže na druhé strané nic nebylo.
Mlčím protože...já nevím
1. září 2011 v 12:42 | Trauma
|
Trauma osobně
Jede mladík ve vlaku a sdílí kupé se sympatickou slečnou. Už ho nebaví na ni jen tak mlčky koukat tak ji osloví: Slečno, co že tak pořád mlčíte? Mlčím protože chci, zkouší ho odbýt slečna. Mladík vyskočí, spráske rukama a kříčí: Tak ona chce! A mlčí!
Nápad
31. července 2011 v 16:41 | Trauma
|
Snová rubrika
Bože, dneska v noci jdu na záchod už asi po třetí. Chce se mi spát. Otevřu dveře od toalet a vejdu. Je to prostorná místnost. Nebo spíš chodba, protože má troje dveře. Dvoje na jedné straně, mezi nimi u zdi onen porcelánový bůh a jedny naproti. Všechny dost velké na to aby jimi proudily davy a přitom to má být spíš intimní místo. Co naděláte, stará budova, asi se chodilo za potřebou ven v době kdy to stavěli. Za mísou, naproti jedněm posouvacím dveřím je kuchyňská linka. A na ní meloun. A v něm lžíce, dám si, dobrej meloun, sladkej. Pak jsem teda vykonala tu věc, kvůli které jsem vylezla z postele už nejmíň potřetí. Jaká úleva, nechápu, zas jsem tolik nepila. Prý je to z určitýho napětí, řekl mi kdysi někdo chytrý. Kdo by nebyl napjatý z hajzlu, který má troje dveře?
Zevnitř
26. července 2011 v 2:48 | Trauma
|
Nenormálno :)
Věci by měly být jinak než jsou.
Proč nejsem veverka a neskáču ze stromu na strom?
Nedokážu si představit, že se ráno vzbudím, a budu tu zase. Tady. Budu.
Ale musím.
Jenom už fakt kurva nevím proč.
Kdybych byla malý bílý králíček co jen sklopí uši pokaždé když je smutný, tak by mě tak nebolely oči.
Nepotřebuju válku. Tak mě už nevyzívejte k boji.
S každou další slzou odchází i kus mne. S každým dalším cuknutím rameny a převrácením žaludku cítím větší prázdnotu.
Jak dlouho ještě musím být?
Ve všech nenávistných slovech je čistá láska a strach. Smrtelná kombinace.
Bůh je mrtev a my jsme jen červi rozkládající jeho mršinu.
Pochop to.
Zevnitř.
Smolařka
12. července 2011 v 1:03 | Trauma
|
Trauma osobně
O jednom mém známém - nepopsatelném smolaři, jsem slyšela pěknou historku. Dokonce několikrát, tak byla pěkná. Jel jednou takhle vlakem ze silvestrovské oslavy a řekl si: ,,Tak! Teď už je nový rok a v něm už nebudu mít smůlu.'' A spadl na hubu když z toho vlaku vystupoval.
Klidně by to mohla být moje historka. Kdykoliv dostanu naději, že věci naberou nový směr tak... Už nevím co bych měla udělat. Asi mám špatnou karmu, ale každý můj pokus posunout se jinam skončí jen uhašením nepatrných plamínků.
Přemýšlím nad tím kolikrát ještě...kolikrát ještě než to zabalím...A s každým dalším pokusem překvapuji sama sebe. A vy se ptáte proč se vyhýbám světu. Kde se stala chyba, že už po miliónté přemýšlím nad tím, že nic ve mně nefunguje tak jak má.
Zajíček v své jamce sedí sám, sedí sám. Co zajíčku co je ti, že nemůžeš skákati?
Mohla bych napsat něco konkrétního o tom proč vlastně tohle. O tom co se stalo a né jen hovna a fňukání. Ale já si tak zoufale přeji aby to nebyla pravda.
Kde roste naděje?
Natrhej mi do zásoby
Z jara se zaseje
Na podzim posbírá do nádoby
Kde roste útěcha
Co léčí duše splín
Ji sklidím, z ní uzraje
Nejtrpčí víno z vín
Vyšší level šílenosti
9. července 2011 v 1:46 | Trauma
|
Trauma osobně
Jo. Jsem už zase dál. Dnes jsem si vytvořila své alterego. Tedy vlastně včera ale to je jedno. Založila jsem mu i facebook. Takže mi dneska asi začalo strašit ve věži. A to prosím už za střízliva. Vždycky jsem to věděla. Co člověk neudělá proto aby si zvedl sebevědomí...Zoufalé chvíle žádají zoufalé činy...Ale co, se to vsákne. Nebojte se :)
Mějte se líp.
P.S. Čtu V jako Vendeta a jsem z toho Vedle.
Muck.
schizofrenie.komplexne.cz
Asi bod mrazu
18. června 2011 v 20:03 | Trauma
|
Trauma osobně
"Holky byly úžasný. Vytáhli jsme je dozadu za barák a muchlali se tam s nima. " - Jack Kerouac (Na cestě)
Zdravím,
už dlouho jsem se nijak literárně nerozvinula. Mám nějaké divné období. Chci udělat spoustu věcí, ale nemám k nim dostatečné odhodlání ani motivaci. Ono je totiž všechno k ničemu a na ničem nezáleží. Mám pocit, že na světě mají smysl jen ty věci, kterým ho člověk sám vymyslí. A už vůbec nemám chuť se k něčemu vyjadřovat. Někdy mám pocit, že někteří lidi kolem mě jsou schizofrenici. Že mají světonázor a plnou hubu keců, které vůbec neodpovídají jejich životu a konání. Nemůžu uvěřit těm slovům, která kolem sebe slýchám z některých úst. To je asi zase ta moje zasraná paměť a to, že tomu co lidé říkají příkládám příliš velký význam. Ještě jsem si za celých mých 18 let co tady trčím nezvykla, že všechno jsou jenom a jenom kecy.
A přitom mám tolik nápadů a tolik věcí, které bych tu chtěla napsat, o kterých bych chtěla vyprávět. Maňana.
Tak aspoň to(↑) jsem vám - tak trpělivým, tak posledním zůstalým až to začíná být velmi osobní - a vám - náhodně zabloudilým, díky kterým zůstává zdání anonymity - řekla. Jak se mám a jak mi je.
Někdy to pomáhá.
Šikovná Atris M.
30. května 2011 v 20:26 | Trauma
Chci vám představit jednu šikovnou slečnu. Jmenuje se Atris M. a má blog na teamd.blog.cz
Ráda kreslí a hraje si s korálkama. Ale kromě kreseb z ní občas vypadne i nějaké to kloudné slovo, i když poslední době jsou to hlavně obrázky. Ale co když jí to jde...
Pokud jste zvědaví mrkněte. Radost pohledět ;)
Avon, Oriflame a testování na zvířatech
23. května 2011 v 16:41 | Trauma
|
Malé myšlenky a Názory
Avon a Oriflame - dvě kosmetické firmy, které jsou největšími giganty na našem trhu s kosmetickými výrobky. Obě proklamují, že rozhodně odmítají testování svých výrobků na zvířatech, stejně jako odmítají zadávání testování jiným subjektům včetně testování složek, ze kterých se výrobky, které tyto firmy nabízí, vyrábějí. Přesto se obě tyto firmy čas od času oběvují na seznamu testované kosmetiky.
Rytmus života
18. května 2011 v 17:35 | Trauma
|
Snová rubrika
Meg White (The White Stripes)
(fanpop.com)
Seděla jsem u bicích. Po dlouhé době. A bylo to bezva. Zkoušela jsem hrát. Chopila se paliček a začala do toho bušit, ale pořád to nešlapalo. V hlavě mi zněl rytmus vycházející z dvou základních a zároveň jediných rytmů, které na bicí umím, ale nějak to neznělo. Pořád jsem se to pokoušela nějak zpravit, posouvala jsem bubny blíž a dál k sobě, od sebe, vyměňovala je, jenže pořád tomu chybělo...hajtka. Tak chcete hrát něco pořádného bez hajtky? Pak tam nějak byla, jenže ne připravená. Začala jsem ji dávat dohromady, ale něž jsem ji stačila smontovat a znovu si za ně sednout byl sen tentam.
Jo něco mi chybí. Něco nešlape. Ale co? Ve svém snu jsem na to přišla, ale ve skutečnosti? Těžko říct. Snad na to přijdu, než bude pozdě.
Jsem studený čumák
9. května 2011 v 21:08 | Trauma
|
Trauma osobně
Někdy nevím, jestli mi bylo tolik ublíženo, nebo jestli to dělám sama.
Jde o odpor k určitým lidem, který se snažím potlačit, ale je z toho jen jedna falešná grimasa. Ale kurevsky mě to mrzí, když se necítím dobře s někým koho mám vlastně ráda, koho si vážím, když se fakt snažím a ono hovno. Takže, promiň.
Už dávno jsem přišla na to, že je to hluboko uvnitř. Možná je to prostě tím, že si pamatuju spoustu píčovin a spoustu slov a pak vím, že všechno není takové jak se zdá a pak mám strach ze lži a nepravosti.
Někdy mám chuť říct zplnahrdla všechno co vím, co si pamatuju a jak to teda bylo. Ale pravda nikoho nezajímá a tak jen říkám to co chtějí všichni slyšet.
Jsem studený čumák. Jo. A ještě dlouho budu, dokud budou věci tak jak jsou. Protože na upřímnost se nehraje, ale já si to co necítím, nebudu vymýšlet.
Jak je to u nás s testováním na zvířatech
7. května 2011 v 18:22 | Trauma
|
Otevřené oči
My všichni zaiteresovaní jsme jitě už mnohokrát slyšeli, že jediná možnost jak nabýt jistoty, že výrobek nebyl testován na zvířatech je certifikát HCS (obrázek králíčka). Na druhé straně jsme, ale jistě už slyšeli o tom, že v EU jsou testy na zvířatech zakázány. Tak proč ta opatrnost a omezenost na HCS certifikát a jak to s tím testováním vlastně je?
Zde hledá